Tak takhle nějak už delší dobu 🙈 Marně jsem si s tím lámala hlavu ale na nic jsem nepřišla. Hlavu jsem si nezlomila 😁 Bývala jsem dříve i toxicky pozitivní, ale haldu hnoje voňavkou nepřebijete a tak jsem udělala to jediné, na co jsem měla energii a ještě trochu rozumu 🙃🙃
Nechala jsem to/sebe být, netlačila jsem a říkala si, že to musí zase přijít. A v tom ‚nicnedělání‘/’plácání se proč to nefungujeeee???‘ něco vykrystalizovalo. Uvědomění. Uvědomění, že pokud mám o věcech psát a taky je předávat dál, je třeba je začít dělat mnohem víc aktivně.
Jasný žejo? Pro kohokoli, kdo se třeba i rád podělí o názor a nebo si řekne o pomoc. Tohle je disciplína, která mi moc nejde… To říkání si o pomoc. Ale to sem teď úplně nepatří 🙂 A tak jsem prostě nechala věci plynout a ve chvíli, kdy přišel ‚aha‘ moment se stalo následující:
Krůček po krůčku jede zpět z té dovolené... 🏖️ Kde byla nevím. Ale je to asi jedno. Je dobré vědět, že může odejít ale zase se vrátit. Je dobré netlačit, ale také nenechat věci spát. Mám radost z opětovného shledání a vzhůru opět do světa 🙏😍
Tereza