Když váš plán nakonec není úplně váš

Ve chvíli, kdy čekáte miminko s DS (Downův syndrom), čeká vás rozhodně vícero vyšetření, protože se dost často s tímto syndromem sdružují i další zdravotní potíže. Ne nutně vaše… A čekalo nás tedy vyšetření srdce, extra gynekologické prohlídky a pak ultrazvuk mezi 18. a 20. týdnem. Na ten jsme byli objednáni zhruba uprostřed téhle lhůty. 

Než jsme šli do ordinace, museli jsme čekat na chodbě, kde se střídaly mladé maminky už s velkými břichy, ale já měla hrozně špatný pocit už třetí den a tak nějak podvědomě jsem jim záviděla. Těžko v té chvíli říct proč… Nakonec i na nás přišla řada. Lehla jsem si na stůl, v místnosti nebyl žádný monitor pro maminky, jen pro doktora. Netvářil se moc mile a pak pronesl větu v maďarštině, ale už jsem věděla, co řekl i bez překladu. Lékař oznámil, že náš syn nemá srdeční činnost ❤️ Byl to šok pro mého muže, pro mě ne. 

A už jsem přemýšlela, co bude dál. Doktoři mi svorně říkali, od té doby, co jsme věděli, že náš syn má DS, že na potrat je možné jít do 23. týdne + 6 dní. Takže technicky do 24. týdne. Ale v nemocnici mi moje paní doktorka řekla, že bude třeba jít na vyvolávaný porod, protože potrat v téhle situaci už je moc riskantní a miminko moc veliké.

Moje největší noční můra od té doby, co jsem v Maďarsku byla, zůstat sama v nemocnici a kanylou v ruce. Představa, že mám jehlu v žíle 💉(říkejte si co chcete, je to nepříjemný, někdy to i bolí a nejlepší moment byl pokaždé ten, kdy to konečně vyndali!), byla pro mě vždycky nepředstavitelná a to bylo přesně to, co mě čekalo. A to jsem nevěděla, že nakonec budou třeba dvě… 🙈 V ten samý den se rozhodlo, že vše proběhne hned druhý den ráno. Už mě z nemocnice nepustili a všechny věci včetně mého počítače, který v tu chvíli představoval jediné spojení s mým šéfem, musel přinést můj muž 💻

Večer přišla ta nenáviděná kanyla, kterou jsem ‚ukecala‘ právě až na večer, po ní balónek, který se zavádí až do dělohy a pak pomáhá mechanicky roztahovat čípek. To byl první zážitek, bez kterého bych se s chutí obešla… 🙈 Mělo to být hotové za 5 minut, trvalo to 20, protože čípek je prostě malý… 🤦‍♀️

Naštěstí přišla zkušená sestra, která mě pomohla tuhle záležitost zvládnout, protože první doktor, který byl navíc v zácviku, to prostě nezvládl, trik, který zkusili s jeho supervizorkou nevyšel a museli volat třetího doktora, který měl ten večer službu a byl nejzkušenější. A dvě sestry v místnosti. Když jste tam skoro jak vás Pán Bůh stvořil a do nejintimnějšího místa vám kouká 6 párů očí, máte pocit, že jste vydána na milost a nemilost doktorů 🙈

A ten ‚zkušený‘ doktor byl poměrně šikovný, ale o empatii se moc mluvit nedalo. A v tuhle chvíli přišla ke mě ta starší zkušená sestra, vzala mě za ruku, koukala mi do očí a říkala mi jak mám dýchat. A pak těm mlaďochům, co mají pacientovi říct. Jestli už jsme skoro hotoví nebo ještě 5 minut nebo dáme chvíli pauzu a pak to zkusíme znovu. Díky ní se to nakonec dalo přežít. Už jsem se začínala klepat zimou a nervama. Každopádně jsem byla vděčná, že všichni ti mladí doktoři i mladá sestra mluvili anglicky. 

Nejhorší den v mém životě… 🖤

Druhý den ráno (hodně brzy ráno 🐓 🕔) si pro mě přišla sestra a odvedla mě do místnosti, kde jsem měla porodit. Balónek, který jsem dostala večer před tím byl naplněn vodou a zatížený zespoda lahví s vodou. 

Dostala jsem první kapačku na vyvolání porodu. Doktorka mi říká, že pokud se mi objeví červené žilky od kanyly směrem nahoru, bude muset zavést kanylu i do té druhé ruky a to pro mě bylo jako rozsudek smrti. A co čert nechtěl, červené žilky se ukázaly cca 10 minut po první kapce. A mě běželo hlavou: „Do p*dele práce, to snad asi uteču….!“ 🙈

Zavádění druhé kanyly bylo super bolestivé (a je mi jasné, že hodně lidí řekne, že to bylo psychické) a já budu souhlasit. Ale co v danou chvíli s tím?

Po nějaké chvíli začaly bolesti, přišel i můj muž a ta nejbolestivější hodina mého života začala s plnou silou. Začaly kontrakce a balonek, který fyzicky tahala lahev s vodou dolů, způsobovaly hrozné bolesti. Navíc se zjistilo, že medicína na vyvolání porodu se nesmí podávat ve chvíli, kdy měl někdo astma a to i v minulosti. Začaly mě brnět ruce i nohy a celkově se mi hůř dýchalo. 

S těmi bolestmi se nedalo nic moc dělat nějakou dobu, protože léky na bolest mohl předepsat jen anesteziolog a ten byl na jiném sále řešit porod císařským řezem. Po hodině přišla porodní asistentka a řekla, že mi můžou píchnout oblbovák a že se po něm můžu cítit ospale, vidět dvojitě a může se mi motat hlava. Nejlepší pocit na světě! 😅😅😅 Do minuty nebolelo nic, ospalost byla skvělá v tom, že mi bylo teplo a když můj manžel začal dělat vtipné obličeje (ani nevím jak ho to napadlo), smála jsem se jak nikdy.  

Od té chvíle se ale věci začaly trochu víc hýbat a asi za další tři hodiny byl Tadeášek venku. Pak už věci vzaly rychlejší spád a kolem čtvrté hodiny odpoledne bylo po všem a já se mohla vrátit na pokoj, unavená, smutná, ale s vědomím, že nakonec vše proběhlo bez komplikací. Kdokoli, kdo na sál vstoupil, byl moc milý, vstřícný a ohleduplný a mluvil Anglicky! 🇬🇧 Při všech těžkostech jsem alespoň jedné byla ušetřena a to, že nebudu nikomu rozumět 🙏

Manžel byl pořád se mnou, prošli jsme tím společně. Malého jsme mohli i vidět, to byla jedna z věcí, kterou jsme řešili od začátku a neustále nás ujišťovali, že ale můžeme rozhodnutí změnit i v daném momentě. Pro mě to bylo jasné od začátku, chtěla jsem toho človíčka vidět a říct mu, jako moc ho mám ráda a že mu děkuju za možnost stát se rodičem a trochu ho pohladit ❤️ A dostali jsme otisk jeho nožičky a ručičky na památku 🤚👣

Teď je to rok, co jsme Tadeáška ztratili. Proces truchlení mě překvapil. A vztek, který jsem cítila až po nějaké době, ne hned v nemocnici. Psycholog mi řekl, že je to zcela v pořádku a že každý člověk to má jinak a proces trvá jinak dlouhou dobu.

Má osobní zkušenost mi ukázala pár věcí, které se ukázaly jako dobré rozhodnutí a směr:

🧹 „nezametat“ pocity, emoce a danou situaci pod koberec. Mluvte se svým partnerem, pokud to jen trochu jde o tom, co se stalo a jak se oba cítíte.
🕉️ nebojte se si říci o odbornou pomoc. My jsme kontaktovali párové terapeuty, které jsme už znali a bylo to nejlépe investovaných 35.000 forintů. Myslím, že nám tohle sezení zachránilo manželství…
💖 nebojte se mluvit o tom se svými přáteli a rodinou. I když je to těžké… 🫶
🌳 uspořádejte pohřeb nebo rozlučku buď jen se svým partnerem nebo i rodinou – s kýmkoli se budete cítit bezpečně vaši ztrátu sdílet.
⌨️ pokud vám to pomůže, vraťte se zpátky do práce
🏝️ pokud práce nepomůže, ale spíše odpočinek, vezměte si nemocenskou nebo dovolenou a buďte jen sami se sebou nebo partnerem
👶 a pokud pořád toužíte po miminku, nevzdávejte se a udělejte pro váš sen, co půjde!

Nicméně všem nastávajícím rodičům přeji, aby si tím podobným nikdy neprošli a nebo aby nakonec vše mělo happy end. Přeji všem sílu na překonávání překážek, protože člověk je silnější, než si sám myslí a štěstí! ☘️🤞🙏

S láskou 🫶

Tereza