Zuří ve mě válka…

Člověk by si myslel, že už má na nějaký čas těch náročných zpráv a překážek vybráno na pár let dopředu potom, co jsme se vloni dozvěděli o diagnóze našeho miminka, že má DS. Tadeáška jsme nakonec ztratili a to po několika letech dělání všeho možného, abychom nakonec miminko přeci jen měli.

Ale život se vás neptá. Před nedávnem jsem si vyslechla další diagnózu – rakovina prsu. Doktoři říkají, že je to typ, který je málo agresivní a že mám štěstí… 🤦‍♀️ Moje představa o štěstí je ale přeci jen trochu jiná…🙈😄

Právě teď a vlastně každý den ve mě zuří boj ⚔️

Doslova a do písmene. Na fyzické rovině se tělo se snaží vypořádat s rakovinnými buňkami a opačně. Dle doktorů a zatím proběhlých vyšetření to vypadá optimisticky, i když magnetická rezonance se musela opakovat. Tkáň v pravém prsu je hodně zhuštěná a nebylo jasné, zda jde o další ložiska (což by ještě pořád nebylo to nejhorší a nebo o metastázy). A pak na té mentální rovině se potýkám se silnými nebo intenzivními emocemi každý den 🤪

Vztek a zklamání, protože tohle je skoro na 100% stopka jakýmkoli snahám o jakékoli těhotenství v budoucnu. Součástí léčby bude totiž hormonální léčba což je vlastně uměle vyvolaná a udržovaná menopauza. A pak po pěti letech léčby doufat v zázrak, kdy vlastně jakékoli hormonální výkyvy budou riskantní…? No rozum říká jedno, srdce něco jiného a aby toho zmatku nebylo málo, intuice si každou chvíli mele něco jiného. A pak aby se v tom 🐖 vyznalo!

Jako správný paranoik a hypochondr se cítím jakoby mě někdo úmyslně škvařil v kotli a mučil. Ale komu vynadat? Na koho „to“ hodit? 🤔🤨🤷

Docházím (bohužel 😀) k závěru, že asi jen sama na sebe… Práce se vztekem je něco, co mě teď provází aktivně posledních 8 let a někdy mám pocit, že jdu tři kroky dopředu a čtyři zpět. Velmi efektivní… 😀 🙈 Zjištění, že viním sama sebe za potrat, že nenávidím svoje tělo, protože mě vlastně zklamalo. Zjištění, že je třeba pracovat se srovnáním se se sebou samou, je překvapující. Protože je to vždycky jednodušší „hodit“ na někoho jiného…

Rakovina prsu souvisí psychosomaticky se zlobou, nespokojeností se svým tělem, pocitem, že nejsem sama v sobě ukotvená a dost ženská, že neumím moc dobře přijmout své ženské tělo tak, jak je. Dává to smysl. A prsy jsou symbolem ženství a mateřství. Můj nádor je na pravé straně a pravá strana je ta, která zastupuje rácio. Asi směr, kdy se hodně intuitivní člověk snaží věci řešit hlavou asi taky není nejlepší 🙈

Ale není dobré se v tom bahně utápět. Vlastně pořád nevím přesně jak bude léčba probíhat, ale zážitků s nemocnicí už mám požehnaně. je to zatím slušný chaos 😀

Co mi pomáhá v tom každodenním shonu a víru myšlenek? 👍

👍 psychosomatická cvičení každé ráno
👍 strečink a protažení
👍 psaní a meditace
👍 jóga pro pacientky s rakovinou prsu od Satvic yoga
👍 pravidelně jíst (i když to je někdy oříšek, kdy kvůli některým vyšetřením nemůžu nic a nebo jen vodu)
👍 dobře spát (to je taky někdy problematické, ale masáž nohou a kniha místo telefonu před spaním pomáhají)
👍 všímat si těch věcí každý den, které mě dělají radost a jsem za ně vděčná

Ně vždy stíhám vše z výše uvedeného seznamu. Ale snažím se využít čas a své síly 🙂 A hledat někoho, kdo si prošel podobnou zkušeností a čerpat rady, „jak na rakovinu“ 🙂

Pokud by byl někdo v podobné situaci, za sebe jsem pořád ve stavu šoku, hledání, co mi dává smysl a co „musím“. Nicméně díky kurzu Podnikání z pláže jsem mezi úspěšnými podnikatelkami našla Editu Struskovou a její FB profil Prsa v háji tělo v cajku , která si rakovinou prsu prošla a jako fyzioterapeutka teď pomáhá ženám v podobné situaci jako byla sama a jako jsem já a jiné ženy. Když jsem otvírala její profil, netušila jsem, že budu pravidelný čtenář, ale teď jsem ráda…. Je to zdroj naděje a motivace 🙂

Doufám, že žádná z vás si tímto neprochází nebo nikdy neprojde. Pokud ale ano, nejste v tom samy! 🙏😇 Přeji všem jen to dobré 🫶

S láskou

Tereza