V mých sedmnácti se mi tak trochu zhroutil svět. Představy o mé budoucnosti se vypařily spolu s nepříjetím na vysokou školu. V ten moment jsem měla pocit, že se všechno propadlo do hluboké temnoty kam jsem rozhodně nechtěla jít a pocit ztracenosti a bez kompasu mě tak nějak provázel až do doby než jsem se odstěhovala do Maďarska 🇭🇺
Silné úzkosti, pocit nestability, nebezpečí za každým rohem, nejistota, jestli se uživím (potom, co jsem se odstěhovala z domova v mých devatenácti letech) a co vlastně chci dělat, byly mými společníky každý den. Ne vědomě, v pozadí všeho, ale přítomní. Pocity smutku, depresivní stavy, vykořenění, výbušnost, iracionální reakce v situacích, kde to okolí nedávalo smysl a kdy si každý klepal na hlavu. A já si taky říkala, co se sakra děje….??? Poškozené vztahy právě tímto chováním. A navíc pocit osamělosti, že jsem na všechno sama. A protože jsem si neuměla říct o pomoc – protože přece všechno zvládnu sama, žejo!? 🤦♀️
Podobné stavy se trochu uklidnily v době mého prvního manželství, kde jsem získala stabilitu a to i finanční díky partnerovi a vztahu, ale jak navigovat partnerstvím? Jak komunikovat? A vlastně zjistit co skutečně chci a potřebuju, to v mém osobním životě chybělo. Ale po rozvodu vše začalo nanovo a s novou obnovenou silou. Ale díky těmto stavům a dané situaci, kdy už bylo jasné, že taneční školu, kterou jsem tehdy vedla už sedmý rok od svého založení, dál udržet nemůžu, jsem došla k poznání, že:
Bylo to hrozně osvobozující, protože to znělo jako plán a jako proveditelný plán. Long story short – práci jsem našla v Maďarsku. Jako Manuální tester. Pracuji a žiji v Budapešti už osmý rok. Ve třetí firmě, stejná práce, trochu jiná pozice, nové zkušenosti, druhé manželství. A z mého seznamu se splnilo všechno 👏 🙏 A získala jsem ještě mnohem víc. Mé celé bytí, mentální a duševní zdraví se rapidně zlepšilo.
V Maďarksu začala moje cesta poznání, co mě vlastně trápí. CPTSD (Complex nebo také Childhood postraumatic syndrom). Na detaily, co všechno vlastně může k popsaným stavům přispívat, stále přicházím postupně, protože se hodně bavím s psychologem o své minulosti. Čtu knihy a články o traumatu, stresu a CPTSD, prošla jsem kurzem pro ženy, jak komunikovat a jak směřovat sama sebe ve vztazích (kurz byl od Dovychovat.cz). Našla psychosomatická cvičení, která s tím vším pomáhají, protože jen přes hlavu se traumatu a stresu nezbavíte. Bez těla to nejde! 🙂 Z něj je potřeba uložené trauma uvolnit.
A pak je třeba žít! Poznávat nové lidi, získávat další zkušenosti. A nebo obnovovat staré dovednosti jako třeba řízení auta 🚗 To mě aktuálně opět mooooc baví 😍
Jde o zranění nervové soustavy. Ale ne vnějším fyzickým působením. Můžete si to představit jako dům, který má všechny obvody, rozvody, elektrickou síť, vodní trubky, odpady, ale nevedou tam, kam by měly, nekončí tam, kde by měly… 🏠 Dost zvláštní představa, ale tak nějak to vnímám já. Protože to mám pocit, se přesně v mém mozku děje 🧠 🤔
Cokoli, co je pro danou osobu (a není to vždy pravidlo, že se trauma uděje pouze v raném věku) zraňující dlouhodobě, vyvolává pocit nestability, nesvobody, strachu, manipulace, pobyt v nebezpečném prostředí.
Typicky váleční veteráni, ale zneužívané děti nebo týrané děti, ženy, děti alkoholiků, manipulátorů, narcisistních nebo emočně nestabilních rodičů, ale mohou to být i děti, které v prenatálním období zažívaly s matkou nějaký obrovský stres a hladina kortizolu (stresový hormon) pak přetrvává i v dítěti po narození. A to až do dospělosti pokud se tento problém neodhalí dříve. Což je – ke všemu zmíněnému a ještě nezmíněnému – i můj případ.
Pro mě moje cesta hojení začala ve chvíli, kdy jsem se ke svému tehdejšímu mému příteli (v současné době mému manželovi) chovala nevysvětlitelně divně a nelíbilo se mi co vidím zvenku 🙅♀️ Nelíbilo se mi, jak špatně se cítím, jak neumím popsat, co se děje a proč. Proč mám nevysvětlitelné návaly vzteku a zloby a celkově obrovské nepohody. Nebo proč se budím s pocity totálního zmaru, zmatku, lítosti, bezmoci a vzteku, které mě semílaly na popel (teď už vím, že se tomu říká dysregulace). Po jednom takovém odpoledni jsem se rozhodla, že tenhle zmatek chci začít řešit a že budu potřebovat pomoc.
Asi za týden mi kamarádka poslala odkaz na Annu Runkle která má na YouTube kanál s názvem Crappy childhood fairy kde jsem shlédla video co to je CPTSD a jaké jsou symptomy a bylo „vymalováno.“ BUM! Nejsem blázen! A to, co prožívám, má nějaké jméno a co bylo nejvíc osvobozující, že se s tím dá něco dělat!!! Hned ten den jsem shlédla i další videa a začala ihned dělat metodu, kterou Anna vyvinula a ono to fungovalo. OMG! Jaká úleva! 🥲
Pokud máte podezření, že by vás trápilo něco podobného, zde jsem vypsala symptomy, které jsou se CPTSD spojené:
Celý seznam v Angličtině najdete ZDE a video, kde o sypmtomech Anna mluví do detailů ZDE.
Až na ten alkohol, nadváhu a násilí, u mě sedělo všechno. Všechno! 😬😦
Od té doby, co jsem začala se svojí cestou k uzdravování a „přečudlíkování“ mozku už uplynulo 5 let a zpětně viděno, to úsilí za to stálo. Můj (teď už) bývalý přítel si mě vzal za ženu a stal se mým manželem. Rozhodl se, že jemu to taky stojí za to, to zkusit. Letos v říjnu to bude 6 let. Zvládli jsme spolu se sestěhovat, projít svatbou a začít přemýšlet o rodině. Můj muž žil spíše staromládenecký život a já žila po rozvodu skoro 10 let vlastně bez partnera. Nebylo to vždy jednoduché, ale jdeme pořád dopředu.
A životní těžkosti, které prostě zákonitě přijdou, se snažíme řešit společně a najít společnou řeč. A moje hojení mi dává seběvědomí, že to jde. Že je skutečně možné se z toho „dna“ (já tomu spíš říkám bahno) odrazit a stoupat vzhůru. Někdy je to dva stupně nahoru a tři dolů, ale to k tomu patří…🤷♀️
Pokud vás toto téma zajímá a chcete vědět víc, odkážu vás na odbornici na slovo vzatou – na zmíněnou Annu Runkle, kde najdete její metodu zdarma, kterou jsem začala i já a pomáhá mi pravidelně zvládat život ať se jedná o „obyčejný“ pracovní den nebo těžké životní situace. Tuto metodu můžete najít ZDE.
V případě literatury můžu určitě doporučit úžasného psychiatra, autora několika knih a vědce v oboru výzkumu o traumatu Bessela van der Kolka. Jeho nejznámější kniha „Body keeps the score„, která vysvětluje jak k traumatu dochází, jak se projevuje a jak se dá hojit. Obsahuje také spoustu příběhů právě válečných veteránů, ale také jako děti týraných lidí a dalších.
A pro mě (teď z domácí půdy) Gábora Mátého původem Maďar, který v současné době žije v Kanadě.
Co dělám já osobně, když to na mě „přijde“ a jsem v situaci, kdy musím vzít zpátečku a použít své triky se regulovat? 👍
Pokud se potýkáte s podobným problémem, doufám, že vám článek alespoň trochu pomůže 🙏 Dlouho jsem si myslela, že jsem blázen, nebo alespoň částečný, moc mi ale pomohlo vědomí, že nejsem sama a že nakonec vím, co se děje a co s tím dělat.
Přeji hodně štěstí všem na další cestě ❣️ Vše dobré!
Tereza